Zvedněte se a přijďte k druhému kolu, prosím. Není to marné! – říká Daniela Kovářová
Voliči rozhodili karty. V pátek 30. září a v sobotu 1. října se s nimi bude hrát. V senátním obvodě č. 7 Plzeň-město, kam patří okres Plzeň-jih, část Klatovska a plzeňské Slovany, si to spolu rozdají nezávislá kandidátka Daniela Kovářová ze Štěnovic a zástupce vládního uskupení SPOLU Karel Naxera z Přeštic. Rodinná advokátka a spisovatelka DANIELA KOVÁŘOVÁ odmítá skoro všechna pozvání do televizních debat a rozhlasových pořadů. “Je to jen ztráta času,” říká. “Nechci být pro své voliče jen nějaká paní z televize. Jsem ženská z masa a kostí. Chodím dům od domu, mluvím s lidmi, navštěvuji vesnické hospody, jsem lidem nablízku. Nejsou mi cizí jejich starosti, vím, co je trápí. Že nechtějí ten šílený moderní svět bez pohlaví, bez rodin, bez svobody říkat své názory, bez selského rozumu, svět plný frází a prázdných hesel. Já ho nechci taky,” dodává v rozhovoru:
Postoupila jste do druhého kola senátních voleb. Kdo se podle vás o to zasloužil?
Zasloužili se o to poctiví lidé, kteří znají opravdový život. Nejde jen o to, co je podle mne, ono to lze číst i z volebních výsledků jednotlivých míst a volebních okrsků. Je to jednoznačné. O můj postup do druhého kola se postarali normální lidé, žádní moderní snobové. Podpořili mne zejména mámy a tátové od rodin, tedy asi spíš mámy, protože ty obvykle drží rodinnou kasu a nejvíc na ně doléhá energetická drahota. Podpořili mne lidé z menších míst, na které stát kašle. O můj postup se zasloužili ti, kdo žijí své normální praktické životy plné denní starostí, nevolili mě ti, kdo chtějí bojovat s podnebím i za cenu úplného zchudnutí. Volili mě ti, kdo si názory dělají podle své vlastní zkušenosti a ne podle toho, co jim nakukají mluvící hlavy z obrazovky.
Jenže tihle nespokojení lidé většinou k volbám ani nepřijdou. Jak chcete zařídit, aby přišli ke druhému kolu senátních voleb?
Já jejich otrávenost chápu. Bojkotem voleb dávají najevo, že už mají plné zuby papalášů, zaprodaných Bruselu, kteří se normálních lidí štítí. Těm nespokojeným a naštvaným bych chtěla vzkázat: to, že vládnoucí moc je tak arogantní a naše země v tak strašném stavu, je způsobeno právě tím, že k volbám chodí voliči, kterým se dnešní stav líbí. Když ti nespokojení zůstanou v den voleb doma, nic se nezmění. Zvedněte se a přijďte k druhému kolu, prosím. Není to marné. Rozhodne pár hlasů.
A jak jim to chcete vzkazovat, aby to slyšeli?
Přesně tak, jak jsem to činila dosud. Odmítám skoro všechna pozvání do televizních debat a rozhlasových pořadů. Je to jen ztráta času. Nechci být pro své voliče jen nějaká paní z televize. Jsem ženská z masa a kostí. Chodím dům od domu, mluvím s lidmi, navštěvuji vesnické hospody, jsem lidem nablízku. Nejsou mi cizí jejich starosti, vím, co je trápí. Že nechtějí ten šílený moderní svět bez pohlaví, bez rodin, bez svobody říkat své názory, bez selského rozumu, svět plný frází a prázdných hesel. Já ho nechci taky. Je mi nejlépe mezi svými, mezi sousedy, mezi bližními.
A co až vás zvolí? Budete někde v Praze…
No, to ani náhodou. Nemám ráda ten svět kravat a přetvářky. Vždycky se budu scházet se svými kamarádkami tady u nás, vždy budu jezdit po městečkách a vesnicích, vždy si budu užívat každé chvíle tam, kde svět je ještě v pořádku. A udělám vše, aby tenhle svět nebyl zničen nějakou tupou modernistickou vlnou a také vlnou drahoty a chudoby. (pr)
