Šansony a muzikály ve Staré synagoze. Koncert Mít Tě ráda je na programu už ve čtvrtek 29. června
Český i světový šanson patří k vašim velkým zálibám. Kdo vás v tom nejvíc ovlivnil?
K šansonům všeobecně mě přivedla potřeba co možná nejpřesnějšího osobního vyjádření vnitřních pocitů a touha po okamžité zpětné reakci posluchačů, kteří na mé koncerty přijdou. Šanson je pocit, příběh, který se v různých podobách odehrává v každém z nás a mě baví být prostředníkem otevírajícím v posluchači knihu jeho vlastního života, jeho prožitky, vzpomínky.
Z českých interpretů pro mě vždycky byla a bude inspirací ikona českého šansonu paní Hana Hegerová. Zcela nečekaně jsem se vnitřně potkala také například s Haničkou Zagorovou v jejím posledním, čistě šansonovém albu. Ačkoliv jsem paní Zagorovou dříve za šansoniérku nepovažovala, tady se mi otevřel zcela jiný pohled na její svět, její život.
Z těch zahraničních musím určitě jmenovat mého nejoblíbenějšího – Patricka Bruela, ale inspirativních šansoniérů je spousta.
Diváci z Plzeňska vás znají z Divadla J. K. Tyla. Jaká byla zatím – podle vás – vaše nejkrásnější postava? A co je vaším snem, o jaké roli sníte?
Krásné role v Divadle J. K. Tyla, ve kterém jsem strávila třicet let svého života… Bylo jich více, ale z těch, které byly skutečně nejvýznamnější a nejvíce pro mě znamenaly, musím jmenovat dvě. Tou první byla role Ženy v psychodramatu ‘Lidský hlas’ Francise Poulenca, pro níž si mě vybrala paní režisérka a emeritní pěvkyně Divadla J.K. Tyla paní Lilka Ročáková. Spolupráce s paní režisérkou byla nádherná a profesionální, velmi náročná a občas takzvaně ‘na dřeň’, ale díky ní jsem poznala své limity a hodně jsem se o sobě dozvěděla. Tady jsem poprvé poznala význam slov ‘svléci se před diváky z kůže ‘ a dodnes paní Ročákové děkuji, že si mě pro tuto roli vybrala.
Tou druhou a nedávnou byla role Jany z Arku v oratoriu ‘Jana z Arku na hranici’ Arthura Honeggera. Paradoxně to byla role spíše činoherní, což mě samozřejmě hodně bavilo, zatímco všichni kolem mě – sólisté, dva profesionální a jeden dětský sbor – zpívali, velkoryse podpořeni silou zvětšeného orchestru.
Jak se dívka z Klatov dostala k renomovanému divadlu a ke koncertování?
Z mých rodných Klatov k Divadlu J. K. Tyla? Náhoda, jako v mnoha případech v mém životě. Studovala jsem třetím ročníkem plzeňskou Konzervatoř, když nám náš zlatý profesor jevištní řeči pan Jaroušek Choc donesl zprávu, že činohra potřebuje zpívající děvčata do připravované hry ‘Strakonický dudák, aneb hody divých žen’. Režie Zdeněk Kaloč, v souboru ikony Plzeňského divadla – tehdejší šéf činohry Pavel Pavlovský, Monika Švábová, Pavel Kikinčuk, Pepíček Nechutný atd… A bylo rozhodnuto! Tahle prkna jsou má. S činohrou jsem spolupracovala ještě další dva roky a pak jsem zakotvila v opeře, kde jsem dodnes. Ani studia na pražské HAMU toto pouto nepřetrhla.
Kde vás v nejbližší době mohou diváci a posluchači vidět a slyšet?
V současné době začínají divadelní prázdniny, během kterých se snažím odpočívat a čerpat síly do další divadelní sezóny. Ale protože tak dlouho bez diváků nevydržím, čekají mne tři koncerty s převážně šansonovou, operetní a muzikálovou tématikou. Ve čtvrtek 29. června v Židovské synagoze, 3. srpna v kostele Panny Marie Sněžné v Kašperských Horách a 5. srpna na zámku v Obytcích u Klatov. Stejně jako na koncertě v Židovské synagoze, mě i na těchto dvou dalších koncertech na klavír doprovodí paní Táňa Vaněčková, emeritní korepetitorka operety a muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni, dlouholetá kolegyně a kamarádka, vynikající muzikant a klavírní doprovazeč, jakých je skutečně málo.
Na jevišti Divadla J. K. Tyla mě diváci mohou vidět a slyšet například coby Mahulenu (zpívající) ve společném projektu činohry a opery – melodramatu ‘Radúz a Mahulena.
V září se vracím na jeviště Malé scény jako Kocour v obnoveném provedení dětské opery Jiřího Temla ‘Kocour v botách’, které mimochodem režíruje již zmiňovaná paní Lilka Ročáková.