Přesně po sto letech uvádí Poříčí Jánošíka. V pátek, v sobotu a v neděli v Milínově

 Významným příspěvkem na vybudování Pomníku padlých na náměstí ve Spáleném Poříčí v roce 1922 byl výtěžek z divadelního představení Janošík, které se uskutečnilo u lesa Dobšovka 4. a 5. června v přírodě u lesa Dobšovky. “Divadelní kus Janošík se podle kronik hrál za obrovské účasti se značným ziskem,” uvádí vedoucí spálenopoříčského infocentra Ivana Paseková. A letos, přesně na stoleté výročí, se Jánošík ve městě bude hrát znovu. Už v pátek 3. v sobotu 4. a v neděli 5. června. Kvůli nejistému počasí je ale hra přenesena do Milínova na farmu Moulisových.

Myšlenka divadelního kusu, odehraného v přírodě, se zalíbila panu Michalu Zemanovi, provozovateli hotelu Brdy, a rozhodl se podobným způsobem divadlo uspořádat.

Hru připravuje divadelní soubor Jirásek 2012 z Losiné. Je na místě Losiňáky trochu představit. Použijme k tomu informace ze Spálenopoříčského zpravodaje. “Název odkazuje na známého českého klasika a číslo je rok, kdy soubor v Losiné začal působit. Zásluhu na jeho vzniku má bývalý známý herec plzeňského DJKT František Dvořák, který v Losiné bydlí. Namísto poklidného trávení divadelního důchodu mu před deseti lety divadelní geny nedaly spát, a z místních nadšenců sestavil divadelní spolek, který pod jeho vedením od roku 2012 připravil každý rok jednu hru.

V minulém roce ale Františka postihly zdravotní trable, a tak to vypadalo, že si losinští divadelníci budou muset dát pauzu. Tato situace ale nahrála autorovi a režisérovi hry Jánošík Miroslavu Antonovi, který měl sice text, ale neměl herce. Slovo dalo slovo a Losiňáci kývli na nabídku nastudovat Jánošíka pod vedením nového režiséra. Vzhledem k tomu, že soubor disponuje sice zkušeným hereckým kádrem, ale spíše středního věku, bylo třeba obsadit role zbojníků (včetně Jánošíka) mladšími herci. Pátrání po adeptech bylo sice dobrodružství, ale nakonec se podařilo „dát do kupy“ zbojnickou externí partu z Plzně. Z různých divadelních zdrojů, dodejme. Pomohly osobní kontakty režiséra, který zná amatérské divadelní prostředí v Plzni a „vyloupl“ z několika divadelních souborů jedince, kteří mají čas. Přestože třeba průběžně hrají nebo připravují s mateřskými soubory další hry. V Jánošíkovi samozřejmě nesmí scházet akčnější scény, protože bez bitek mezi zbojníky a žandáry by to na jevišti zkrátka nešlo. Tady naopak pomáhají aktéři ze skupin historického šermu, kteří běžně vystupují na různých akcích typu historických víkendů, divadelních představení na českých hradech apod. Choreografii bitek má na starosti další zkušený matador z oboru – Sváťa Krmášek.”

Zkoušelo se v restauraci “U Větráka” a těsně před premiérou bude inscenace přenesena ne na venkovní prostranství poblíž lesa Dobšovka – jak to mělo být stylové, ale kvůli počasí se místo změnilo a hrát se bude na farmě Moulisových v Milínově, kde je k dispozici velká stodola uzpůsobená pro pořádání kulturních akcí.

Něco o Jánošíkovi z pera režiséra hry Miroslava Antona:
Legendy a pověsti o zbojníkovi Juraji Jánošíkovi většina z nás zná. Hlavně starší generace si určitě vybaví i filmová zpracování. To nejstarší pochází z roku 1935, v šedesátých letech natočili Slováci hned dvě verze. A to poslední jsme mohli zhlédnout v nedávné době.
Jánošíka znala velmi dobře i generace našich prarodičů, pro které byl symbolem odporu proti vrchnosti a utlačovatelům. Mezi utlačovatele počítala česká inteligence Rakousko-Uhersko, jehož součástí bylo tehdy České království. Jedním příspěvků k upevnění národního uvědomění se stala i divadelní hra Jiřího Mahena napsaná v roce 1910 a hraná hojně na českých a moravských scénách až do začátku Velké války v roce 1914 i po vzniku Československa v roce 1918.
V roce 1922 po ní sáhli i ochotníci ve Spáleném Poříčí, které chceme naším divadlem po 100 letech připomenout. My jsme se v našem pojetí inspirovali zčásti Mahenovou hrou, ale vycházíme i z dalších divadelních zpracování, která se objevují na českých jevištích dodnes. Originální Mahenův text se dnes už hrát nedá, stejně jako řada jiných her od českých klasiků. V průběhu sta let se změnil jazyk a výrazové prostředky, dnešní divadlo používá úplně jiné postupy. Co ale zůstává, je samotný příběh a poselství původní předlohy, protože vzdor, statečnost, láska, zrada a smrt jsou věčná témata. V našem pojetí je samozřejmě zachováváme, jen jim dáváme „nový kabát“. Tomu odpovídá i jazyk celé inscenace, který není archaický, ale srozumitelný dnešnímu divákovi. Přidáváme originální hudební složku komponovanou speciálně pro naši inscenaci, takže celkové pojetí se dá charakterizovat jako „hra se zpěvy“ (nezaměňovat s muzikálem, prosím). 

Spálenopoříčtí vypravují autobusy také pro diváky ze sousedních obcí, ale i z Plzně. Jejich přehled a jízdní řády jsou uveden v přiloženém plakátku.

Zdroj: Infocentrum Spálené Poříčí, historické snímky jsou z kronik města a od tamních občanů