Palec nahoru a klobouk dolů! Smeknout musíme před všemi, kteří v době covidu pečují o naše blízké
Dvanáct hodin denně s respirátorem, v rukavicích, bezohledné návštěvy, fyzické vyčerpání, extrémní psychická zátěž, každodenní emoční zatížení a nutnost reagovat ze dne na den na měnící se stav. I takto vnímají situaci spojenou s pandemií covidu-19 ředitelé plzeňských organizací, zejména pobytových sociálních služeb. Ti mají za sebou dva vyčerpávající roky, jež je stály mnoho energie, bezesných nocí a permanentního strachu. O klienty, ale i o vlastní zaměstnance. Loňské léto jim dalo krátký prostor se nadechnout, ale podzim ukázal, že covidová doba nekončí. Třetím rokem tak pokračují v souboji s virem, který decimuje normální život napříč společností.
„Doba je velmi náročná, i když se zatím držíme. Dvanáct hodin s respirátorem, v rukavicích a dezinfekcí v kapse. K tomu některé bezohledné návštěvy našich klientů, které se dohadují, že nám nemusí dokazovat svou bezinfekčnost, že nemáme právo se na to ptát. Respirátor sundají hned za dveřmi pokoje a jsou přesvědčeni, že tak je to správně. Dokola stále vysvětlujeme, že pouze chráníme jejich blízké, kteří jsou už druhý rok zavření, jsou bez výletů, bez návštěv divadla, kina, zoo. Moc nám to chybí a těšíme se na dny, kdy budeme moci zase normálně žít,“ uvedla Bohumila Hajšmanová, ředitelka organizace Domovinka – sociální služby.
„Všichni zaměstnanci jsou už fyzicky, ale hlavně psychicky vyčerpaní, nežijí normální vlastní životy, protože nikam už dva roky nechodí, pouze domov – práce, aby eliminovali případné rizikové kontakty a chránili seniory, o které pečují. Mnozí příbuzní však nechápou situaci a svoje vlastní nejbližší ohrožují, protože při vzájemném kontaktu nedodržují všechna opatření, což vede bohužel k uzavření domova pro návštěvy. Považuji však za nesystémové, abychom testovali na vlastní náklady – což v současnosti činíme, abychom udělali vše, co je možné pro ochranu nejzranitelnější skupiny obyvatel,“ popsala Milada Brašnová, ředitelka domova Senior residence Terasy.
„Stejně jako všichni moji zaměstnanci se cítím unaveně, ale snad vyrovnaně. Současná situace mne naprosto přesahuje, tak se každý den, jako katolík, modlím k Bohu, aby přišlo do práce tolik lidí, které potřebujeme k alespoň nouzovému zajištění námi provozovaných sociálních služeb. Zatím jsem byl vyslyšen,“ řekl Pavel Janouškovec, ředitel Městské charity v Plzni, druhého největšího poskytovatele pobytových sociálních služeb.
Jeho slova doplnil i ředitel Diecézní charity Plzeň Jiří Lodr: „Dnešní doba je pro nás nesmírně náročná – dialogem o ochraně zájmů našich uživatelů služeb. Na druhé straně je to dialog v týmu zaměstnanců, který prožívá velmi těžké chvíle. Nekončící dialog a podpora všech, otázka zajištění nezbytných potřeb, včetně zdrojů – to je náš denní chléb. Prožili jsme Tříkrálovou sbírku a já tak měl možnost načerpat sílu s mým týmem v jiné rovině než pečující. Každý den má své velké starosti, ale i radost a vděčnost, což je víc než bolest, a děkuji za veškerou podporu a pomoc.“
A jak vidí současnou situaci po pěti vlnách epidemie, už s nadhledem hokejového fandy, Vladimír Chuchler, končící ředitel největšího poskytovatele sociálních služeb v Plzni – Městského ústavu sociálních služeb, v jehož gesci jsou jak služby pobytové, tak terénní, a počty klientů v objemu atakují hranici dva tisíce? „Už několikátý zápas za sebou hrajeme celou hrací dobu v oslabení tři na pět. Moji spoluhráči jsou neskuteční, po celou hrací dobu nepřestávají bruslit, obětavě padají do střel, nevyhýbají se soubojům u mantinelu, přijímají rány, svádějí osobní souboje, vyhazují puky z obranné třetiny, pomáhají si mezi sebou navzájem a společně brankáři. Vše s jediným cílem, nedostat branku. Padáme ‚na držku‘, sotva se doplazíme na střídačku a o přestávce do šatny, ale i přesto si neodpouštíme vzájemné legrácky, a to je velmi dobře, ‚ještě nejsme úplně na dně, ještě žijeme‘. Bohužel v mnoha případech nás staví do nevýhody svými, pro nás nepochopitelnými rozhodnutími, rozhodčí, a to nám bere sílu víc než vlastní hra. My víme, že jsme lepší než soupeř. Proto jsme ‚my všichni z MÚSSu‘ hluboce přesvědčeni o tom, že i tento zápas, stejně jako ty předchozí, vyhrajeme. A jestli nám diváci chtějí alespoň trochu pomoci, pak je to velmi jednoduché. Když se jim náš výkon líbí, ať se nestydí a dají nám to nějak najevo. Mohou nám zatleskat, poděkovat, ukázat zvednutý palec, říci ‚jste dobří‘ nebo ‚klobouk dolů‘, zeptat se ‚nemohu vám nějak pomoci?‘ nebo se jen vlídně usmát na naše upocené hráče. To nám v tomto nerovném zápasu opravdu hodně pomáhá. V tu chvíli víme, že to hrajeme dobře, že se naše hra někomu líbí a jdeme za vítězstvím s ještě větší vervou.“
Extrémní zátěže manažerů a zaměstnanců v plzeňských sociálních službách si je město Plzeň vědomo. „Je nesmírně obdivuhodné, v jakých podmínkách, daných pandemickou situací a mnoha opatřeními, dokáží všichni tito lidé dlouhodobě pracovat a odvádět perfektní službu potřebným. Ať již vezmeme osobní diskomfort v podobě dodržování striktních bezpečnostně-hygienických opatření, nadměrného psychického vypětí nebo každodenního emočního nasazení. Těžko si běžný den v pandemii na půdě jakéhokoliv pobytového zařízení dokáže představit člověk, jehož pracovní den má přesně stanovený začátek i konec. Hluboký obdiv a velké poděkování patří všem zaměstnancům a ředitelům všech našich pobytových služeb, kteří navzdory neradostné a nadmíru složité době odvádějí stoprocentní práci a vysoce kvalitní služby směrem ke svým klientům,“ dodala s poděkováním Eliška Bartáková, rezortní náměstkyně primátora pro oblast kultury, památkové péče a sociálních věcí.
Zdroj: www.plzen.eu
