Jaké to je pohladit naháče? Odpovídá na to nová knížka Renaty Horové

Ve čtvrtek 24. listopadu, tedy přesně měsíc před Štědrým dnem, se vypraví za čtenáři a milovníky „psích naháčů“ nová knížka Renaty Horové nazvaná “Temperamentní optimista – americký bezsrstý teriér” s fotografiemi pánů Jana Šimečka a Miroslava Martinovského. Knížku vydává pražské JAS nakladatelství.

Bývají radostní, většinou mají dobrou náladu a vlastně se na každého smějí. Svého „člověka“ bezmezně zbožňují. Páníčkové to mají podobně, protože se do svého „naháčka“ zamilovali na první pohled, propadli jeho kouzlu. Pokud se rozhodnete, že si domů pořídíte právě bezsrstého pejska, měli byste být dobře nachystáni, nic nenechávat náhodě, aby se nic nepokazilo. Základní informace, jak se postarat o „mechového“ pejska, který se rád mazlí, sepsala Renata Horová, organizátorka setkání majitelů bezsrstých plemen (I love naked), a především hrdá majitelka dvou psích slečen Tao a Sofie.

Ukázka z knihy
Někdo je miluje, jiný ne. Většinou o sympatiích k bezsrstým plemenům rozhodne první pohled. Zatímco bezsrstý pejsek miluje člověka ihned, někteří lidé toto nadšení neopětují. Ten, kdo propadl kouzlu „psích naháčů“, zůstane navždy jejich obdivovatelem.

Psí naháči mají výraznou mimiku v obličeji, jejich výraz není skryt pod vrstvou srsti, jak jsme tomu zvyklí u většiny osrstěných ras. Různé výrazy v jejich tvářích jsou často velmi legrační, jindy dojemné, ale někdy mohou být důstojné až výhružné. U bezsrstých plemen psů jsou více výrazné zuby, hmatové vousy, oči a drápy se mohou zdát až přerostlé, ale to vše je jen nezvyklá podoba při absenci srsti.
Možná i proto se umisťují na prvních příčkách v zábavných soutěžích o nejošklivějšího psa, spolu s absencí srsti chybí i její milosrdná funkce, která skryje ledajaké nectnosti na vzhledu.

Popularita psů bez srsti v posledních letech vzrostla, důvody jsou mimo jiné i praktické. Na rozdíl od chlupatých psů u těch bezsrstých nepřichází období línání, a s tím ani větší nutnost úklidu domácnosti. Není potřebná náročná péče jako je střihání, česání a trimování. Výjimkou je čínský chocholatý pes, u něj je péče o srst nutností. Další obrovskou výhodou je, že u některých alergických osob, může být soužití s bezsrstým psem dobrou alternativou. Ideální je kontakt alergika a psa bez srsti vyzkoušet, a to v dostatečné míře (olíznutí, otření psa o obličej apod.). Neplatí totiž zidealizovaný mýtus, že pes bez srsti je vhodný pro všechny alergiky. U alergií na sliny, nebo u silných alergiků může nepříjemná reakce přesto nastat.

Jaké to je pohladit naháče, ptají se mě často lidé. Říkám jim obvykle: „Zkuste to,“ a nabídnu zvídavému kolemjdoucímu, aby si mého psa pohladil. Vzápětí dodávám: „Je to podobné jako pohladit člověka.“ – „Ba ne,“ ohrazují se lidé, „váš pejsek je mnohem teplejší.“ Mají pravdu, každý pes má tělesnou teplotu o trochu vyšší než člověk (37,5 až 39 °C). A fakt, že naháček nemá srst, tedy termoizolační vrstvu, je ve výsledku velmi překvapivý tím, že se pejsek bez chlupů zdá být teplejší. I proto se v historii používali k vyhřívání lože svých pánů, nebo dokonce k léčení nemocných osob.

Zdroj: JAS nakladatelství Praha 5