Dobrovíz: Dvacet let pod ochranou památkové péče
Proměny jedné středočeské vesnice, výsledky postupné obnovy tamních usedlostí pod vlivem památkové ochrany, ale také vizualizaci toho, jak by dnes vesnice vypadala, kdyby plošná památková ochrana v uplynulých dvaceti letech neexistovala – to vše nabízí výstava Dobrovíz v náruči památkové péče aneb Včera, dnes a „kdyby“, která bude od 30. července do konce září instalovaná v prostorách Vánočního dvora v Dobrovízi. Národní památkový ústav jí připomíná 20. výročí od vyhlášení plošné památkové ochrany řady historických měst a vesnic, tedy od rozhodnutí, které umožnilo památkářům věnovat péči městským a vesnickým sídlům jako celkům.
Přestože odborné diskuse o naléhavosti ochrany vesnických sídelních celků probíhaly v odborných kruzích již od 70. let, první chráněná vesnická sídla se podařilo vyhlásit teprve nařízením vlády České republiky ze dne 24. května 1995. Dvacáté výročí tohoto rozhodnutí je pro Národní památkový ústav příležitostí oslavit institut plošné ochrany sídel, který v současnosti znamená možnost pečovat o hodnoty a krásy historického jádra 295 měst a 274 vesnic. Řadou akcí upozorňuje NPÚ na proměny, jimiž konkrétní sídla za dobu památkové ochrany prošla, a na konkrétní výsledky a smysluplnost soustavné památkové péče věnované historickým městům či vesnicím jako celkům, ať už jsou městskými památkovými rezervacemi (vedle Prahy jsou to např. Tábor, Český Krumlov, Kutná Hora, Litoměřice, Jičín, Telč, Znojmo), vesnickými památkovými rezervacemi (například právě Dobrovíz, ale také Bošín, Komárov, Zubrnice, Křižánky), městskými památkovými zónami (např. Beroun, Stříbro, Karlovy Vary, Zlín) nebo vesnickými památkovými zónami (třeba Střehom, Ounuz či Karlova Studánka).
Výstava Dobrovíz v náruči památkové péče aneb Včera, dnes a „kdyby“, kterou připravily kurátorky Jana Berková a Markéta Hanzlíková, ukazuje na příkladu proměn zástupce památkově chráněných vesnic ve Středočeském kraji pozitivní vliv památkové péče v posledních desetiletích. Představuje výsledky postupné obnovy Dobrovíze, kde byla díky prohlášení obce vesnickou památkovou rezervací zachráněna řada vzácných objektů před demolicí a nevhodnými úpravami. Díky vizualizaci mohou navíc návštěvníci výstavy srovnat dnešní stav vesnice s podobou, jakou by měla, kdyby se realizovaly navržené, ale z hlediska památkové péče nevhodné úpravy.
Dobrovíz patří mezi nejhodnotnější vesnice díky počtu dochovaných památek i jejich kvalitě. Historické jádro obce tvoří soubor vesnické architektury, který nemá v regionu z hlediska dochování urbanistických, architektonických a památkových hodnot analogii. Na konci 80. let 20. století přitom bylo mnoho zdejších staveb v kritickém až havarijním stavu, na kterém se podepsala dlouholetá devastace, minimální údržba i neodborné opravy.
Vyhlášení památkové ochrany bylo prvním a zásadním krokem k záchraně tohoto hodnotného celku. Praktickou záchranu pak usnadnilo zřízení programu péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny v roce 1997, jímž Ministerstvo kultury ČR vytvořilo nástroj na finanční podporu obnovy nemovitých kulturních památek v památkově chráněných územích. Peníze z tohoto programu jsou sice určeny především na obnovu památek lidové architektury, nicméně žádat lze i o příspěvek na obnovu ostatních nemovitých památek na území plošně chráněných vesnických sídel a krajinných zón.
V České republice je v současné době 61 památkových rezervací se soubory lidové architektury, respektive vesnických památkových rezervací, což představuje přibližně 1 procento obcí či jejich částí na území Čech a Moravy. Vesnické památkové rezervace zahrnují jednak sídelní útvary (historické vesnice atd.), jednak příměstské enklávy se zástavbou lidového charakteru (domy drobných řemeslníků), dělnické kolonie nebo ucelené soubory staveb (vinohradnické sklepy apod.). Další formu ochrany staveb lidové architektury představují rovněž vesnické památkové zóny, kterých je nyní 211, a to včetně příměstských enkláv s původní zástavbou lidového charakteru.
Národní památkový ústav je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současnými zákony, zejména pak zákonem památkovým, je mu svěřena řada odborných úkolů v oblasti státní památkové péče. Poskytuje např. odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, metodicky působí na sjednocení přístupů v oblasti záchrany a rozvíjení hodnot památkového fondu na území ČR a vede jeho soupis. Aktivně zasahuje do procesu prohlašování jednotlivých věcí, objektů i území kulturními památkami ČR a zajišťuje v rámci svých možností jejich dokumentaci. V oblasti výkonu odborné složky památkové péče disponuje sítí 14 územních odborných pracovišť se sídlem v každém kraji. Jakožto vědecké pracoviště aktuálně pracuje na 29 projektech s příspěvkem z evropských grantů a 36 vědeckých projektech s příspěvkem od institucí České republiky. Věnuje se odborným školením v oblasti památkové péče. Ročně vydá zhruba 50 publikací.
Vedle své role odborné složky v procesu památkové péče Národní památkový ústav spravuje více než sto nemovitých památek – hrady a zámky, významné klášterní areály (Plasy, Kladruby u Stříbra, Sázava, Zlatá Koruna nebo Doksany), památky lidové architektury (Hamousův statek ve Zbečně, skanzeny Zubrnice, Vysočina a Příkazy) i technické památky 19. a 20. století (Důl Michal v Ostravě), z nichž většina je přístupná veřejnosti. Pečuje také o přibližně tři čtvrtě milionu sbírkových předmětů a též o historické zahrady a parky, typické součásti zámeckých i hradních areálů.
Jana Tichá
