Co všechno se dá v srpnu dělat na zahradě? Sklízíme ovoce i zeleninu. A ještě můžeme i vysévat

Srpen zahrádkáři mají i nemají rádi. Mají kvůli sklizni ranějších odrůd mrkve, dozrávají rajčata, zavařují se okurky, sluníčko krásně obarvuje jabloně a švestky a na záhonech je všude sem tam co sezobnout. Tou stinnou stránkou je věčné zalévání, protože srážek je čím dál méně a rostliny doslova žebrají o každou kapku. A také řádí škůdci. Mravenci si donesou na ty nejšťavnější výhonky zeleniny i květin mšice a pak se živí jeho nektarem. Postrachem zahrádkářů jsou také svilušky a podobná havěť a ve vlhčích oblastech – třeba u lesa nebo blízko rybníků – sledujeme, zda se neobjeví plíseň. Na rajčatech, okurkách i bramborách může zdecimovat i větší pozemky a pohled na ně pak vhání do očí slzy i ostříleným chlapům.

Zalévání a znovu zalévání. V srpnu už tomu tak prostě je. Převažují dlouhá jasná odpoledne, teplé večery a sucho. Vydatná zálivka nejen ve sklenících, ale i na volných záhonech se stává nutností. Podle předcházejícímu suchu v červnu a v červenci to ale někde bude problém. Ve studnách ubývá voda a z veřejných vodovodů se čím dál na větších územích zakazuje. A sudy, kam stahujeme všechnu deštivou vodu, jsou většinou suché. Jak to tedy udělat? Co pamatuji mého dědečka, téměř prázdnou studnu měl jen jednou. A to se pak zalévalo jen na jižní a západní straně zahrady a snažili jsme se stínit záhony vystavené přímým slunečním paprskům. Čímkoliv – starými prkny, deskami, černým sklem… Prostě vším, co bylo po ruce. Omezovalo se sekání trávy, aby se zem co nejméně prohřála. A všechno, co se posekalo, jsme kladli k rostlinkám, aby odpařovaly co nejméně vody. Vodu na pití jsme si nosili z domova v lahvích od mléka v baťůšcích na zádech. Zahrada z toho zbytku ve studni měla přednost.

Rybíz, ostružiny, broskve…
V ovocné zahradě nám dozrává rybíz, černají se ostružiny a pravidelně kontrolujeme meruňky, broskve a letní švestky, jestli už nenastal čas jejich sklizně. Na Moravě není jejich úroda velká, protože jejich květy letos likvidoval mráz. U nás na Plzeňsku bude úroda větší, protože při kvetení se teplota pod nulu nedostala. Vypadalo to na nadprůměrnou sklizeň, ale bouřky spojené s větrem a kroupy se také pěkně vyřádily. Zatím se zdá, že si na čerstvě utrženém ovoci pochutnáme a ještě zbyde na zavařování. Moje tříletá vnučka se už nemůže dočkat hlavně broskví, ale zřejmě má odposloucháno z domova, že se musí tolikrát a tolikrát vyspat, než se na čerstvém ovoci ze zahrady pochutná. A tak, když jsme v sadu, mě napomíná: „Dědečku, ještě je netrhej, bolelo by nás bříško!“

Až nastane ten správný čas sklizně, dejme pozor, abychom čerstvé šťavnaté ovoce nepomačkali. To se pak hodně rychle kazí, mnohem rychleji než plody ze supermarketu. Pokud už se nám podařilo některé plody namačkat, nebo sbíráme ty spadlé pod stromem, využijme je na džemy nebo sirupy. K broskvím ale přidejte ještě jiné ovoce – třeba jahody z druhé sklizně, ostružiny – anebo nějaké bylinky: mátu, šalvěj s ovocnou vůní (letos je trhákem šalvěj s melounovou a medovou vůní), přidat můžeme i meduňku nebo mateřídoušku.

Očesané stromky a keře následně prořezejte a prosvětlete. Dostatek slunečních paprsků jim dopřejete zkrácením dlouhých větví. Do zimy stačí ještě na stromech vyrazit nové přírůstky, které mohou už v příštím roce plodit.

Na jahodách z nových sazenic si už letos pochutnáme
Zvláštní kapitolu mezi ovocem si zaslouží jahodník. Mnoho odborníků v posledních letech radí začít s jeho výsadbou už v červenci. Nevím, nepřijde mi na to zrovna vhodná doba – slunce pálí, je sucho a uzalévat nové sazenice při nedostatku vody není jednoduché. Zase se obrátím na mého dědečka. Ten jahodník množil dvěma způsoby. Měl tři jahodová pole. Na jednom byly jednoleté, na druhém dvouleté a na třetím tříleté, které hned po sklizni zlikvidoval. Staré jahodníky šly mezi hnůj od králíků a ovcí, aby se teplem zničili případní škůdcové i plísně (mohou přijít i do teplého kompostu), záhon docela hluboko zryl s přídavkem uleželého hnoje nebo vyzrálého kompostu. Na týden pak to celé zakryl černým igelitem, aby horko pod ním zničilo plevel. A teď k těm dvěma způsobům. Jeden spočíval v tom, že z dvouletého jahodníku ostříhal šlahouny, které měly již kořínky, namočil je na pár hodin u do vody a pak je nasázel, ale pozor, srdíčko se nesmělo nikdy dostat pod zem. Na druhý způsob se připravoval dřív. Vybral si pěkné „oplégry“, jak tomu sám říkal, pak pod vytvářející se mladou rostlinku dal květináček a dřevěnou vidličkou pěkně zajistil výrůstek nad substrátem. Do týdne jahodník zakořenil, děda „oplégr“ odstřihnul a další týden zůstaly květináčky někde ve stínu a zalévaly se za tu dvakrát třikrát. A to už měly tak krásný kořenový bal, že se bezvadně sázely.

Ta druhá metoda je výhodná u dnešních stáleplodících, převislých i jahodách z frigosadby. Pokud už v červnu pod nově se tvořící sazeničky dáte sadbovač s kyselejší výživnou půdou, rychle zakoření, do měsíce rozkvetou a na přelomu srpna a září vám dají první úrodu. Pokud jste to ale neudělali v červnu, zkuste to teď, do prvních mrazíků z nich alespoň pár jahod mít budete. A na jaře pak rozkvetou dřív a během příští sezóny jsou schopné dát čtyři i pět úrod. Důležitá je mírně kyselá půda, vlhko (ne přemokření) a alespoň jednou týdně hnojivo v zálivce. Podle mých zkušeností jsou nejlepší tekuté slepičáky s malým doplňkem tekutého cereritu. Hnojiva speciálně určené pro jahodníky většinou takový úspěch nepřinesou.

      Vyzkoušeli jste už jednou sodu?
Jestli máte podobnou úrodu jablek, jako my u nás, budeme muset začít větve stromů a obsypané plody podepřít, zamezí se tak jejich nalomení. Konec podpěry by měl být vyložen něčím měkčím, aby nedocházelo k odření větví. Postačí pásek gumy nebo stočeného hadru. Na jabloně aplikujeme postřik chloridem vápenatým, který zabraňuje fyziologické skvrnitosti jablek. Také se zaměřte na ošetření proti obaleči jablečnému, jehož housenky mají za následek červivost jablek. Obojí by podle nových rad na sociálních sítích zvládla i jedná soda. Stejně tak prý pomůže ve sklenících proti plísni okurkové, sviluškám i mšicím. Zatím nemám odvahu to vyzkoušet, a tak nechám použití sody na každém z vás. Možná to ale někde na kousku zahrady vyzkouším a příští rok vám to s klidem budu (anebo nebudu) moci poradit.
Když už jsme u té ekologie a u škůdců, tak zatím nejvíc se mi osvědčil výluh z mletého černého pepře nebo hodně pálivých papriček. Výluh je nutné dostatečně naředit, abychom „vaničku nevylili i s dítětem“, tedy nespálili celou rostlinu. Co se týče srovnání výluhů a chemie, na účinek u mne stále vyhrává chemie. Ne, že bych ekologické prostředky nevyužíval, když už je ale zasažení velké, pepř ani papričky většinou nestačí a chemií se jim musí alespoň jednou pomoci. Je pravda, že pak na další stádia škůdců ekologické postřiky stačí.

Ještě se dá vysévat podzimní zelenina
Přes škůdce jsme se pomalu dostali k zelenině. V srpnu nastává pravý čas pro sběr oblíbené zeleniny – rajčat, okurek a paprik. Kdo ještě nesklidil cibuli a česnek, má nejvyšší čas. V momentě, kdy začnou natě cibule poléhat a rostliny postupně žloutnout, je začněte sklízet. U česneku je nejlepších ukazovatelem květní stvol. Když se vypne krásně do výšky, je čas na sklizeň. Nechejte uzrálé rostliny ležet několik dní na záhoně, následně je očistěte a měsíc sušte, než je zbavíte natí. V nižších nadmořských oblastech jste určitě sklízeli nejpoužívanější zeleninu v kuchyni, bez které se moc jídel uvařit nedá, už v červenci. Zahrady nad 400 metrů nad mořem tuhle úrodu dávají právě teď.

Těšit se můžete také na úrodu letní listové a košťálové zeleniny, kterou je vhodné za sucha zalévat a v případě potřeby přihnojovat. Pěstujete-li kopr, začněte se sběrem a sušením jeho semínek pro další pěstování v příštím roce. Ale když tak neučiníte, kopr se „rozsype“ po záhonech sám. Část semínek ještě do podzimu vyraší a malé rostlinky kopru dobře poslouží do tvarohové pomazánky nebo na omáčku. Větší část semínek, zvlášť ta, která spadla někam hlouběji nebo do nezalévaného místa, vyrazí až na jaře. Sice ne tam, kde byste chtěli, ale tam, kde chce on.

Po srpnové sklizni se uvolní místo na záhonech, které můžete zaplnit pozdní zeleninou. Ideální je v této době výsadba některých druhů ředkviček, salátů a kedlubnů, které budete moci sklidit ještě před koncem sezóny. To stejné platí o ředkvích, mangoldu či špenátu. Je škoda nechat záhon ladem a nevyužít všechny možnosti, jak si pochutnat na vitamínech a ještě ušetřit při nákupu.

O trávníku a květinách jen stručně
K péči o trávník a o okrasnou zahradu jsme se tentokrát nedostali. Ale je to podobné jako u zeleninové části. Je potřeba kropit – pokud je to možné, trávník pravidelně zastřihovat a v srpnu ještě jednou přihnojit. U květin odstřihujeme odkvetlé části a snažíme se záhony udržet bez plevele. A když se na rostlinách objeví škůdci, vyrazit proti nim. Teď, v druhé části léta jsou na mšice a svilušky nejnáchylnější královny květin, růže. Plíseň a padlí je zase nejdřív na floxách, tařici a tařičkách. Určitě bychom v první fázi měly vyzkoušet přírodní postřiky. A nemusí to být jen ty dva už v článku zmíněné. Na internetu receptů, jak si vyrobit účinný a bezchemický postřik, je celá řada.

Alois Žižka, foto autor a Pixabay