Martin Stelzer vyvedl Plzeň z hradeb. Postavil 400 domů a skoro nic o něm nevíme

Byl jedním z největších plzeňských stavitelů 19. století. Budoval domy i tovární objekty v klíčovém okamžiku, kdy středověké město zbouralo hradby a expandovalo do okolí. Martin Stelzer postavil celé ulice a bloky domů. Jeho dílem jsou i oba nejstarší a dodnes fungující plzeňské pivovary Prazdroj a Gambrinus a také pivovar v Dobřanech. Postavil Starou synagogu, „legendární“ Saský most, kterému se přezdívá „nejdelší na světě“, protože je do zatáčky a z jednoho konce na druhý není vidět. Jeho rukama vznikla i strojírna bratří Belaniů, německé divadlo a také Curhaus v Konstantinových Lázních, jenž se dnes jmenuje Prusík a je nejvýstavnější léčebnou klinikou v lázních na Tachovsku.

Kdyby Martin Stelzer Plzní neprošel, zcela jistě by vypadala jinak a kdoví, jestli by ji v zahraničí proslavil pěnivý mok. On totiž pivovary nejen postavil, ale do toho Měšťanského přivedl v roce 1842 sládka Josefa Grolla z bavorského Vilshofenu, který je autorem receptury legendárního plzeňského ležáku. Plzeňští právovárečníci se totiž tehdy rozhodli změnit zásadně špatnou pověst místního piva a mladého stavitele tím pověřili.

Slávu plzeňského piva vyměnil za oslí kůži
Martinovi tehdy bylo 27 let, získal prestižní zakázku na stavbu nového pivovaru a měl enormní zájem na tom, aby se to podařilo. Navíc se rád učil novým věcem a byl v tom důsledný. Do Bavorska se vydal s cílem získat znalosti o tamním způsobu vaření piva, ale chtěl najít i sládka, který by se vaření pěnivého moku v Plzni ujal. Podle pověsti Martin Stelzer přijel do Vilshofenu po dlouhé únavné cestě večer, za bouřky. Už prý ani nedoufal, že uspěje. S tamním sládkem, který byl jen o dva roky starší než on, si dal několik piv. Rychle došlo na vzájemné hecování. A právě opilecká sázka také nakonec mladého stavitele i město Plzeň zachránila.
„Vsadili se, že pokud Josef Groll sebere odvahu a přijede do Plzně uvařit opravdu dobré pivo, Martin pak bude týden ve Vilshofenu rozvážet pivo převlečený za osla,“ vypráví Martinův prapravnuk Pavel Stelzer. Ten spolu se svým bratrem Petrem vydal vůbec první knihu o svém předkovi. „Josef Groll ještě toho roku v Plzni uvařil dobré pivo, které se pak stalo světoznámým. A slovo splnil i Martin a prý opravdu odjel v oslí kůži do Vilshofenu,“ prozrazuje Pavel Stelzer historku, která se tradovala v rodině.

Potkával se s Tylem, Škodou a Smetanou
Martin Stelzer se narodil v roce 1815 v Dobřanech, patnáct kilometrů od Plzně, jako syn jircháře. Měl šest sourozenců. Kde přišel k zájmu o stavitelství a svému talentu, se dodnes neví. Svou vůbec první zakázku pro město Plzeň získal zřejmě v roce 1837 ve svých 22 letech. Ve stejném roce se v Plzni také oženil. Sňatkem s dcerou tkalce Magdalenou Schumannovou se sám stal plzeňským měšťanem.Společně měli šest dětí, na otcovu stavitelskou tradici ale navázal jen prvorozený Ferdinand. Ten později postavil například Divadlo Alfa s koncertním a tanečním sálem na dnešní Americké třídě. Jen pro zajímavost – v něm své začátky později prožily i takové hvězdy jako Karel Gott, Václav Neckář či Jiří Suchý.
Ale vraťme se zpátky k našemu příběhu. Stavitel Martin, jak prý se mu v Plzni říkalo, neměl zrovna na růžích ustláno nikdy. Byl německým měšťanem, a těm čeští národovci neradi přiznávali nějaké zásluhy o město. Také byl bohatý, i když sám žil skromně a peníze ho zajímaly jen jako prostředek k dalšímu stavění. A jeho vysoké konto se zase později nelíbilo socialistům a komunistům, kteří přišli po národovcích.

Martin Stelzer postavil se svou firmou údajně až 400 budov v Plzni a okolí. Přesný počet se zatím nikomu nepodařilo spočítat. Svůj „otisk“ dal širšího centru města. Dnešní Goethova, Resslova, Prokopova, Martinská i další ulice jsou z velké části jeho dílem. Ve městě se určitě potkával s Josefem Kajetánem Tylem, Emilem Škodou či Bedřichem Smetanou, jejichž byl současníkem. Přesto ho nezmiňují téměř žádné publikace a neexistuje jediná pamětní deska či cedule s jeho jménem.

Nikdo neví, kde ke svým vědomostem přišel
„Martinův svět německých měšťanských elit ovládajících město skončil kolem velké hospodářské krize v roce 1873. Pak již vedení města převzaly české podnikatelské a buržoazní elity a německý patriciát se stáhl do svého ghetta kolem Akciového pivovaru a německých finančních ústavů. Následně přišlo národní obrození a poté socialisté a obě tyto vlny Martina Stelzera totálně zazdily,“ uvádí Jan Drnek, který je společně s Otou Brachtelem autorem právě vydané knihy.
Stavitel Martin žil údajně skromně a peníze ho zajímaly jen jako prostředek k dalšímu stavění. A už vůbec se nechoval rozhazovačně či okázale. „Zachovala se o něm historka, že když postavil německé divadlo, kam byl pak pozván na premiéru, přišel údajně v střevících s uříznutou špičkou. Vysvětlil to tak, že si koupil nové boty a tlačily ho v nich palce, tak špičky zkrátka uřízl, protože by bylo škoda pořizovat si další,“ vypráví Jan Drnek.
Práce autorů Jana Drnka a Oty Brachtela neměla daleko od té detektivní. Sami začínali prakticky od ničeho. K dispozici měli rodinný archiv, zbytek museli najít sami.
„Věděli jsme, že je tady Martinská ulice, a to bylo všechno. Jako první jsme samozřejmě odhalili ty největší stavby jako je Saský most, pivovary, Německé divadlo a tak dále. Uvnitř města domy opravoval a nové stavěl spíše za hradbami,“ říká Jan Drnek.
Záhadou zůstává, kde Martin Stelzer přišel ke všem svým vědomostem. Školy, kde by mohl studovat architekturu a stavitelství, tu nebyly. „Nemohl navštěvovat žádnou školu, byl vyučený zedník a jako takový byl schopný spočítat nosníky, trámy a další. Musel vědět také něco o geologii, protože musel zkoumat podloží. Zvládal veškeré statické výpočty, a dokonce i účetnictví si dělal sám. Byl schopný nakreslit projekty, žádat o dotace, zkrátka všechny věci, na které si jiní stavitelé o desítky let později najímali inženýry. Bylo to neuvěřitelné,“ neskrývá údiv Drnek.

Slavný stavitel nemá ani svůj hrob
Martin Stelzer zemřel v roce 1894 v devětasedmdesáti letech. Až příznačné k tomu, jak ho neměl rád žádný režim  je, že dnes jeho potomci nemohou ani položit květinu na jeho hrob. Ten totiž v šedesátých letech dvacátého stolení zničili. Byl se na Mikulášském hřbitově, kde je pohřbena i řada dalších osobností, mimo jiné Josef Kajetán Tyl. „Na Martinově hrobce stál velký anděl, který přesahoval přes zeď hřbitova. Pak se ale v rámci rekonstrukce posouvala zeď, zřejmě kvůli silnici, a hrob byl zlikvidován bez náhrady,“ lituje stavitelův prapravnuk Pavel Stelzer. Autoři knihy citují v této souvislosti tehdejšího komunistického náměstka předsedy městské rady Ladislava Čadu: „S tím hřbitovem žádný sraní. Tyla odvezem do Kutný Hory a ten zbytek buldozerem shrneme do řeky.“
Hrob Martina Stelzera zmizel ze světa v roce 1967. Ostatky buď zůstaly v zemi a zmizel jen náhrobek nebo jsou anonymně v hromadné jámě s dalšími bezejmennými zesnulými.

Aby tady bylo čisto, až nám to vrátí
Současní majitelé a správci rozsáhlého nemovitého majetku, který po sobě zanechal Martin Stelzer, jsou potomky stavitelova nejmladšího syna Františka. Ten se narodil jako jediné dítě z Martinova druhého manželství s Annou Valentovou. Zajímavou osobností byl jejich syn a Martinův vnuk Otto Stelzer. Velký český vlastenec je v podstatě zakladatelem vědecké knihovny v Plzni. Traduje se o jeho přátelství se spisovatelem Karlem Klostermannem.
Stelzerové v Plzni zůstávají, i když za minulého režimu si prošli těžkým obdobím, potomci Martina Stelzera po nástupu komunistů přišli o veškerý majetek. Město převzalo jejich domy v roce 1959, o tři roky později byly vyvlastněny i jejich pozemky. O právo várečné přišla rodina hned v roce 1946 po znárodnění pivovaru. Posledním správcem majetku před těmito událostmi byl právě Martinův vnuk Otto. Ten už se ale navrácení zpět nedožil. Na něj navázal až vnuk Otty, tedy prapravnuk stavitele Martina Pavel Stelzer. Ten na svého předka Ottu v nové knize vzpomíná. Popisuje například, jak s ním chodil v dětství uklízet odpadky do parku, který dříve patřil právovárečníkům. „Až se nám to zase vrátí, taky aby tu bylo čisto,“ vysvětloval tenkrát Otto Stelzer, proč s ním má vnuk uklízet park, který patří městu…
—
„Doufáme, že výsledkem knížky bude aspoň nějaká ta pamětní cedulka, protože toho postavil obrovské množství za poměrně krátkou dobu. Vezměte si, že Plzeň měla v té době v historickém jádru 500 domů a on dalších 400 postavil. To je neuvěřitelné,“ dodává Jan Drnek.

Novou knížku s jednoduchým názvem Martin Stelzer mohou čtenáři v Plzni koupit pouze v prodejně tiskárny, kde spatřila světlo světa (tiskne.cz) v Palackého 23, naproti “Akva Tera”.

až, foto z archivu Pavla Stelzera a Profimedia