Český komiks IOGI z plzeňské Sutnarky získal prestižní ocenění v Japonsku

Kniha IOGI, publikovaná Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a přibližující každodenní život Japonců, vyhrála bronz v 15. ročníku ceny Japan International Manga Award za nejlepší komiks roku 2021. Komiksy vytvořili studenti Sutnarky pod vedením kreslíře a pedagoga Václava Šlajcha na základě scénářů česko-francouzského básníka žijícího v Tokiu Jeana-Gasparda Páleníčka. Poprvé v historii soutěže získalo ocenění dílo z České republiky.

Cena, která každoročně vyznamenává jedno dílo v kategorii zlato, tři v kategorii stříbro a jedenáct v kategorii bronz, byla založena v roce 2007. Za rok 2021 bylo do soutěže přihlášeno 484 děl ze 79 zemí. Porotě předsedal ministr zahraničních věcí Japonska Tošimicu Motegi, mezi členy výběrové komise a poroty byli mimo jiné uznávání autoři a překladatelé mangy. Mezi jedenácti díly vyznamenanými bronzem se kniha IOGI umístila v pořadí jako první. Slavnostní předání ceny proběhne v Tokiu v březnu 2022.
Počátky projektu IOGI sahají do roku 2019. „V návaznosti na svůj pracovní pobyt v Tokiu v rámci meziuniverzitní spolupráce Sutnarky a Musashino Art University jsem požádal básníka Jeana-Gasparda Páleníčka o sepsání scénářů zachycujících výjevy každodenního Japonska, které by byly co nejvzdálenější běžným, ustáleným představám o zemi vycházejícího slunce, jakými jsou například gejši, roboti či otaku,“ přibližuje zrod projektu komiksový kreslíř Václav Šlajch. Na základě scénářů Šlajchovi studenti v rámci své ateliérové práce vytvořili sérii komiksových příběhů. Měli prokázat výtvarnou zručnost a schopnost vyprávět příběh, ale i získat zkušenost mezinárodní spolupráce. Díky originální pedagogické koncepci byli také nuceni opustit předsudky o vzdálené zemi, probádat zeměpisné, historické a společenské parametry zachycovaných míst a důkladně procvičit svou citlivost, imaginaci i pozorovací schopnosti, a dosáhnout tak co největší míry pravdivosti.

Přes dvacet českých, slovenských a ruských studentů plzeňské Sutnarky se tak podílelo na vytvoření komiksových příběhů výrazně odlišných výtvarných stylů, vymykajících se západním stereotypům o Japonsku. Popisují život obyčejných lidí, žijících převážně v typické japonské rezidenční čtvrti Suginami, kolem vlakové stanice Iogi na okraji Tokia: jejich touhy, každodenní starosti, způsob, jakým vnímají malé radosti (plynoucí z rodinné soudržnosti, osobních zájmů, přírody…) a tragické události (rozvod, nemoc dítěte…) i některé jejich předsudky o Evropě.

Komiksy vydala Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara knižně v japonštině na začátku roku 2021. Design bezmála stoosmdesátistránkové publikace je dílem grafických designérů Rostislava Vaňka, Kristiny Fišerové a Michala Kopeckého. Kniha je opatřena doslovem historika komiksu a badatele při Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR Pavla Kořínka. V přípravě jsou další tři jazykové mutace: česká, anglická a francouzská.

Během roku 2021 byl projekt IOGI představen na dvou výstavách v Tokiu a také ve městě Susaki. V roce 2022 bude putovat po dalších třech místech v Japonsku – s ostatními vyznamenanými díly bude kniha od ledna do března vystavena v galerii tokijské Knihovny mangy a subkultur Jošihira Jonezawy a v kjótském Muzeu mangy. V dubnu jí pak bude věnovaná velká samostatná výstava v galerii Niké tokijské univerzity Joshibi University of Art and Design. Následovat mají uvedení projektu na výstavách v České republice a v dalších zemích.

Řekli o projektu:
Pavel Kořínek, Centrum pro studia komiksu ÚČL AV ČR a FF UP, z doslovu knihy IOGI: „Západním a českým čtenářům, kteří snad po knize sáhnou pro svůj zájem o vše japonské, nabídne Iogi nezvykle civilní, neschematizující vhled do tamní společnosti a do kultury, jejíž obraz bývá na Západě tak často zkreslován a senzacechtivě trivializován. Neměl by ale vzniknout dojem, že čtenář, kterému jeho osobní zkušenosti neumožňují všechny japonské odkazy a roviny rozkrýt, bude jakkoli ochuzen: na to jsou ty příběhy při vší své ukotvenosti v japonské realitě příliš obecné, v nejlepším slova smyslu příliš lidské.“

Naoko Takeda, socioložka, Univerzita Waseda, Tokio: „Na knize IOGI je vidět velká práce na jednotlivých podrobnostech zobrazovaných skutečností, péče o kvalitní japonské překlady. Je z ní patrné, jak velkou snahu její tvůrci vynaložili, o to víc když člověk uváží, že studenti, kteří komiksy kreslili, v Japonsku osobně nikdy nebyli. Japonsko se jim navzdory tomu podařilo vizuálně zachytit vskutku pozoruhodně, přitom z příběhů vyzařuje individualita autora scénářů. Velmi si cením míry úsilí, které vedlo studenty Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara k takto sociologicky přesvědčivému a umělecky hodnotnému výsledku.“
Josef Mištera, děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara: „Velmi oceňuji práci Václava Šlajcha, jeho studentů a Jeana-Gasparda Páleníčka. Díky ní se daří rozvíjet komunikaci mezi českou a japonskou kulturou a uměním. Mezi uměním, uměnovědou a sociologií. Poznávání bohatosti a rozmanitosti světa, lidí, kteří jej obývají, a hledání toho společného, co můžeme respektovat a navzájem oceňovat, je tou nejlepší prevencí nedorozumění a konfliktů. Těší mě, že tento projekt je praktickým zhmotněním vize, s níž jsem fakultu zakládal a která by byla, jak pevně věřím, blízká také Ladislavu Sutnarovi, k jehož odkazu se hlásíme.“
O autorech projektu:

Václav Šlajch (*1980), autor komiksů a ilustrátor, vedoucí ateliéru Mediální ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Patří mezi autory tzv. Generace 0 českého komiksu, vedle tvůrců jako jsou Jiří Grus, ToyBox nebo Vladimír 518. V roce 2010 obdržel v České republice prestižní komiksové ocenění „Muriel“.  V roce 2021 mu u nakladatelství Labyrint vyšel komiks Štefánik (scénář G. Kyselová, M. Baláž). Na několika projektech spolupracoval s režisérem Janem Svěrákem: je například autorem grafické podoby pohádky Tři Bratři.

Jean-Gaspard Páleníček (*1978), básník, překladatel a kurátor. Je autorem například novely Břízy (Revue K 2008), divadelní hry Balzacova domácnost, básnické sbírky Mater dolorosa (obojí Revue K 2009) a básnického deníku Jedna věta (Revolver Revue 2013). V letech 2004–2017 pracoval v Českém centru Paříž, mj. jako kurátor či pořadatel výstav (P. Brázda, A. Diviš, R. Dzurko, bratři Formani, V. Karlík, I. Matoušek, V. Nováková ad.). Žije mezi Tokiem, Prahou a Paříží.

Zdroj: ZČU Plzeň