Tam, kde má domov Panna Marie Klokotská. Při návštěvě Tábora to určitě nevynechejte

Stalo se to prý v roce 1389 na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Podle legendy se na skále nad řekou Lužnicí, kousek od Tábora, zjevila nejdříve pasáčkům a posléze i ostatním místním lidem Madona v podobě krásné dívky. Vyprávěla jim o Bohu a poté ji před zraky přihlížejících andělé vynesli do nebe. Tento výjev znázornil dnes neznámý malíř ze Sezimova Ústí a pro obraz místní vystavěli nad studánkou u Dobré vody kapli…

Na místo zjevení Madony začali proudit poutníci. Bylo jich rok od roku víc, a proto byl postaven malý poutní kostelík. Údajně 1000 kroků na východ od kaple, aby se nepoškodil pramen, jemuž byly i před událostí zjevení přisuzovány zázračné účinky.

Klokoty jako zurčící voda, nebo hodně klokočí

Panství původně pana Vítka z Klokot rozprostírající se na skále nad řekou Lužnicí, dostalo své jméno buď podle zvukomalebného staroslovanského výrazu pro proudící vodu v řece, jiné zdroje uvádějí, že Klokoty mají jméno podle dříve hojně se vyskytujícího klokočového keře a ještě další historici praví, že je to podle klokotajícího léčivého pramene.

Poutní kaple u zázračného pramene i kostel z roku 1392 sloužily jen krátkou dobu, protože Klokoty byly jedním z center adamitů, radikálního husitského hnutí. A to Žižka nechtěl trpět. V roce 1421 asi sedmdesát adamitů zatkl a nechal je v klokotské faře upálit. V trávníku návsi v městské části Tábor-Klokoty je od roku 1996 památník této události: velký kámen s nápisem Táborští pikarti 1421. Husité tehdy zbořili kostel i kapli. Klokoty později přešly do majetku města Tábora.

První zpráva o budování nové kaple na původních zbořeninách pochází z roku 1520, kdy se legenda zmiňuje o nálezu neporušeného původního obrazu Panny Marie. Farní záznamy uvádějí, že ke konci 17. století táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený Didaco di Convero začal v roce 1701 se smělou přestavbou kostelíka vzdáleného 1000 kroků od kaple s léčivou vodou do podoby, v jaké poutní místo nalézáme dnes. Benediktini byli sice během stavby z místa odvoláni a klášter připadl opět táborské obci, ale stavba mohla pokračovat dál díky darům od táborských měšťanů a mecenášů významných šlechtických rodů.

Deset věží jako deset sepjatých prstů

Klokoty jsou dnes předměstím Tábora. Leží na jeho západním okraji asi dva kilometry od centra vysoko nad údolím řeky Lužnice. Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie je postaven na půdorysu dvojramenného kříže, nádvoří je obklopeno ambity s nárožními kaplemi.

„Cílem poutí je obraz Panny Marie Klokotské na hlavním oltáři, namalovaný pražským malířem Johannem Andreasem Burgerem v roce 1636. Od roku 1743 je obraz umístěn na stříbrném oltáři pražského zlatníka Františka Seitze, který pracoval také pro poutní místo ve Svaté Hoře u Příbrami nebo pro katedrálu sv. Víta. Interiér kostela byl často opravován, kazatelna má svou nynější podobu z roku 1867, malířská výzdoba stropu je dílem akademického malíře Václava Bartůňka z roku 1892, hlavní oltář byl opraven v roce 1935,“ uvádí Wikipedie. Poutě do Klokot se pořádají každoročně nejbližší sobotu k svátku Nanebevzetí Panny Marie, který je 15. srpna.

Z postranních kaplí v chrámu je nejvýznamnější kaple sv. Václava dokončená v roce 1712 nákladem rodu Schwarzenbergů, a proto je někdy zvána též jako kaple schwarzenberská. Proti ní se nachází kaple sv. Josefa z roku 1714 pořízená z financí knížat Lobkowiczů. Další vnitřní výzdobu chrámu financovali bohatí táborští měšťané, na jejich náklady byly v letech 1723–1730 postaveny i ambity s nárožními kaplemi. Do jižní části ambitů byla v roce 1743 vestavěna tzv. rezidence, která dnes funguje jako fara. Ze západních ambitů vede brána na klokotský hřbitov.

Panorama klokotského poutního areálu tvoří deset věží na kostele a kaplích v ambitech. Počet věží má znázorňovat deset prstů sepjatých na rukou modlící se Panny Marie.

Z Tábora tam vedou dvě cesty

Stará poutní cesta vede z Tábora ulicí Klokotskou a odbočuje po schodech u vily Libuše do ulice Sady. Pod schody stojí kaplička svatého Jana Nepomuckého a o něco dále je při cestě skalka s pozůstatky mariánského obrazu. Cesta sestupuje pod sady s částmi městského opevnění, překračuje lávku přes říčku Tismenici a stoupá vzhůru ke kapli svatého Jana Nepomuckého. Odtud je cesta lemována zastaveními křížové cesty a vede okolo poutního areálu až ke kapli Panny Marie Klokotské zvané Dobrá voda. Celou cestu lemuje lipová alej z roku 1836. I dnes je tato cesta příjemná, vede krásnou zelení a poskytuje výhled do okolí.

Křížovou cestu tvoří čtrnáct kamenných kapliček s mělkou nikou. V nice je kovový reliéf s pašijovým výjevem. Založili ji benediktiny koncem 17. století. Současná zastavení pocházejí z doby kolem roku 1866. Křížová cesta začíná u východní brány do ambitů, kus pak lemuje starou táborskou poutní cestu a pak obchází zprava kostel a hřbitov a alejí navazuje nad srázem nad Lužnicí a vede přes Kalvárii k Dobré vodě.

Z Tábora vede ke Klokotům ještě druhá cesta. Ta začíná až za Bechyňskou branou a Tismenici u Ctiborova mlýna přechází přes kamenný mostek. Ke Klokotům vede starobylým úvozem a stojí při ní kaple svatého Antonína Paduánského. Na konci 15. století byl cíp pole mezi těmito poutními cestami nazýváno „Mezi cestami“.

Poutní areál v Klokotech je dostupný i lidem s omezenou pohyblivostí. Z táborské výpadovky směrem na Plzeň se dá autem dojet téměř až k němu. Stačí odbočit od paneláků vlevo do uliček s vilkami. Ale dávejte pozor, velká část silnic je tam jednosměrná, tak ať zbytečně neplatíte pokutu.

(až)