Rodák z Mirošova byl prvním československým kardinálem. Narodil se přesně před 150 lety

Vysloví-li se příjmení Kašpar, napadne nás z historie letecký konstruktér a průkopník české aviatiky Jan Kašpar (1883–1927) nebo malíř, grafik a ilustrátor Adolf Kašpar (1877–1934) či francouzský mim a herec českého původu Jean Gaspard Deburau, vlastním jménem Jan Kašpar Dvořák (1796–1846). Málokdo si ale vybaví laskavou tvář pražského arcibiskupa a prvního československého kardinála Karla Kašpara a jeho neúnavnou práci ve prospěch potřebných. V sobotu 16. května uplyne přesně 150 let od jeho narození v Mirošově v Plzeňském kraji.

Osobnosti ThDr. JUDr. Karla Kašpara se s přestávkami více než patnáct let věnuje historička a archivářka PhDr. Zlatuše Kukánová. Prostudovala při tom desetitisíce archivních dokumentů a výstřižků z dobového tisku doma i v zahraničí – v Římě a v Berlíně. Napsala  rozsáhlou studii o vztahu Karla Kašpara k oběma římským kolejím Bohemicu a Nepomucenu. Publikovala také příspěvek o cestě za prvním kardinálským kloboukem pro Československo a pro Karla Kašpara a řadu dalších. „Bezesporu známější osobností než Karel Kašpar je jeho nástupce Josef Beran díky nedávnému přenesení ostatků z vatikánské svatopetrské baziliky,“ vysvětluje v úvodu našeho povídání o mirošovském rodákovi Zlatuše Kukánová. „Beran reprezentuje především období poválečných změn v osvobozené republice. O necelou generaci staršího Karla Kašpara si spojíme s tradičně katolickou rakousko-uherskou monarchií, meziválečným Československem a prvními lety útlaku v protektorátu Čechy a Morava,“ říká.

Letošní a příští rok, tedy léta končící nulou a jedničkou, jsou na výročí spojená s Karlem Kašparem dost bohatá…

Připomínáme si několik významných výročí, která jsou spojena s osobou římskokatolického duchovního Karla Kašpara, světícího a později 21. biskupa královéhradeckého (1921-1931) a 32. arcibiskupa pražského (1931-1941), armádního ordináře a především prvního kardinála v československých dějinách (1935).

Můžete nám jeho osobnost alespoň ve stručnosti představit?

Karel Kašpar se narodil 16. května 1870 v rodině učitele v Mirošově u Rokycan. Vzdělání získal na plzeňském reálném gymnáziu (1888), byl přijat do arcibiskupského semináře a odtud odjel v listopadu 1888 s dalšími spolužáky do Říma, kde navštěvoval univerzitní přednášky filozofie a teologie. Díky mimořádné píli a nadání se brzy vypracoval mezi nejlepší studenty. Přes opakované a prohlubující se zdravotní problémy dokončil první část studií a 25. února 1893 byl vysvěcen v Lateránské bazilice na kněze. Primice v římském Bohemicu o den později se dokonce osobně účastnil pražský arcibiskup František kardinál ze Schönbornu.

V červnu 1893 byl tehdy třiadvacetiletý absolvent promován doktorem teologie. S ohledem na zdravotní stav přerušil na tři roky studium a vrátil se do příhraniční oblasti západních Čech pražské arcidiecéze a tam plnil kaplanské povinnosti ve Svojšíně u Stříbra. Po úspěšném „rekondičním“ pobytu, vybraném záměrně poblíž bydlících rodičů, se vrátil do Říma a zakončil 18. června 1898 studium kanonického práva doktorskou promocí. Po návratu do Prahy působil jako kaplan u sv. Mikuláše na Malé Straně a po dvou letech jako spirituál Strakovy akademie. Zde setrval až do volby metropolitním kanovníkem u sv. Víta v roce 1907 a v letech 1908-1916 zastával významný úřad kancléře arcibiskupa Lva Skrbenského z Hříště.

Meziválečné období bylo z hlediska církve velice složité. Věřící v celých vlnách opouštějí církev, Československo nemá vyjasněné vztahy s Vatikánem. Jakou roli v tomto období Karel Kašpar sehrál?

Po vyhlášení samostatné republiky a po opuštění arcibiskupského stolce Pavlem Huynem se Karel Kašpar jako generální vikář arcidiecéze podílel s královéhradeckým biskupem Josefem Doubravou na správě arcidiecéze. Proto se v roce 1919 objevil mezi kandidáty na pražského arcibiskupa, nakonec se jím stal František Kordač. Po smrti biskupa Doubravy Vatikán nominoval Karla Kašpara v květnu 1921 jeho nástupcem, aby zde působil až do jmenování pražským arcibiskupem na podzim 1931.

Po rezignaci arcibiskupa Kordače byl Kašpar 22. října 1931 jmenován papežem Piem XI. pražským arcibiskupem. V roce 1932 u příležitosti 650. výročí úmrtí blahoslavené Anežky České požádal Vatikán o její svatořečení. Významně se také zasloužil o 1. celostátní sjezd katolíků v červnu 1935. Po ukončení sjezdu došlo k normalizaci diplomatických styků a vedení dva roky neobsazené pražské nunciatury se ujal Mons. Saverio Ritter, znalý poměrů v Československu. Také Svatý stolec učinil vstřícný krok a oznámil v listopadu 1935 jmenování Karla Kašpara členem sedmdesátičlenného kardinálského sboru. Kvůli složitému vztahu státu a církve se Československo dočkalo svého kardinála jako poslední ze zemí bývalé monarchie. V březnu 1939 se kardinál Kašpar zúčastnil v Sixtinské kapli volby papeže Pia XII.

Kašparovým celoživotním posláním bylo setkávání s farníky, biřmování, udělování svátostí, vizitace, opravy a budování kostelů. Po první světové válce došlo v Československu k oslabení pozice katolické církve a k velkému odlivu věřících. A  to se opakovalo za hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století především ve velkých průmyslových městech.

Kašpar byl i významným stavitelem…

I přes nepříznivou situaci byly z jeho iniciativy a s přispěním konkrétních i bezejmenných farníků postaveny a renovovány architektonicky zajímavé kostely a kaple, sloužící stále svému účelu. Při jejich výstavbě a opravách našli potřebnou práci kvalifikovaní i nekvalifikovaní dělníci a další profese. Z doby Kašparova působení v královéhradecké diecézi stojí za zmínku velkorysá rekonstrukce biskupské rezidence v Hradci Králové, letního sídla v Chrasti u Chrudimi a vybudování železobetonového funkcionalistického kostela Božského srdce Páně na Pražském předměstí v Hradci Králové na paměť padlým v první světové válce. Stavba podle návrhu architekta Bohumila Slámy (později autora budovy rozhlasu na pražských Vinohradech) byla většinově financována z veřejné sbírky. Za Kašparovy éry na arcibiskupském stolci byl postaven například funkcionalistický Kostel svaté Anežky České na Roztylském náměstí v Praze-Záběhlicích, dnešním Spořilově.

Pamětníci vzpomínají, že tehdejším dětem významně pomáhal ve vzdělání…

Karel Kašpar věnoval mimořádnou pozornost péči o děti a mládež. Velice rád se s nimi pravidelně setkával a pomáhal vytvářet podmínky pro jejich další vzdělání. Celý život nezapomínal na svá římská studia, snažil se působit příkladem na mladé studenty a získávat je pro tuto myšlenku. Podporoval finančně i praktickými radami vznik nové bohoslovecké koleje v Římě a její otevření studentům ze všech diecézí tehdejšího státu.

Ve východočeské diecézi inicioval vánoční a novoroční sbírku a díky dlouholetému angažmá v této záležitosti se stal neoficiálním patronem či protektorem dodnes fungující papežské teologické koleje Nepomucenum v Římě, pojmenované po jednom ze zemských patronů Janu Nepomuckém.

 Alois Žižka

Foto Pavel Žižka a archiv Zl. Kukánové

PhDr. Zlatuše Kukánová, archivářka a historička, vystudovala archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracuje na ministerstvu vnitra. Dlouhodobě se specializuje na dějiny církevní správy a postavení římskokatolické církve v Československu v první polovině 20. století, dějiny České bohoslovecké koleje, resp. Nepomucena, v Římě a osobnosti pražských arcibiskupů Karla Kašpara a Josefa Berana. V poslední době věnuje pozornost odsunu německých katolických duchovních z poválečného Československa a poslednímu německy mluvícímu litoměřickému biskupu Antonínu Aloisi Weberovi.. Jako bývalá archivářka ministerstva zahraničních věcí se také věnuje některým dílčím otázkám československé diplomacie: především vztahům s Vatikánem, se Suverénním řádem maltézských rytířů nebo s Rakouskem.

Je spoluzakladatelkou odborného sborníku Národního archivu Paginae historiae, členkou redakční rady tohoto sborníku a webového portálu Minulost.cz Centra pro dokumentaci totalitních režimů. Většinu studií publikovala v odborných sbornících a časopisech a v domácích a zahraničních sbornících z vědeckých konferencí. 

K fotografiím:

• K. Kašpar s monstrancí v průvodu během slavnosti Těla a Krve Páně na Hradčanském náměstí v Praze  9. 6. 1939
• Kašparův rodný dům v Mirošově je hned vedle kostela sv. Josefa. Dnes je v něm knihovna
• Pamětní deska na rodném domě
• Na slavnosti Vánočního stromku v Hradčanském ústavu pro slepé děti
• Při svěcení zvonů v pražské Loretě
• Kardinál v Československém rozhlase oznamuje úmrtí papeže Pia XI.
• S rodiči Janem a Filipínou
• Kašparův kardinálský znak na podlaze katedrály ve Vatikánu

Zdroj: www.rodinaonline.cz