Byli už jste v Cebivi? A byli jste stejně zděšení jako já?

Cebiv je malá hezká obec mezi Stříbrem a Konstantinkami. Malá, ale má velký zámek. Vesnička a zámek mají dlouhou historii. Panství rozlehlé, veliké hospodářství… Cebiv neměla a nemá kostel, dříve spadala pod faru v Horních Kozolupech, tam už však dnes také není.

Historie Cebivi je velmi stará, začíná někde okolo roku 1115 (starší nežli Stříbro)! Zámek ve tvaru H byl postaven na místě bývalé tvrze, s přestavbou bylo započato okolo roku 1670. Barokní zámek je umístěn na východní straně cebivské návsi. Stavba je to mohutná, rozlehlá, obsahovala mimo jiné velký sál s obrazovou galeriií, zámeckou kapli, lovecký salonek… V podzemí zámku se nacházejí veliké sklepní prostory, černá kuchyně, a také tajemná podzemní chodba. Druhé nadzemní podlaží zámku nebylo nikdy dokončeno..

V současnosti se její nový majitel pražské provenience snaží zámek jaksi pomalu opravit. Okolí zámku je zbaveno náletů a uvnitř v přízemí pracují tři pracovníci… Je ovšem pravdou že  tahle milá obec se zámkem bohužel nemá, ani neměla nic společného. Dočasně navěky se táhnoucí restituce tenhle zámek skoro zbořily, za vydatné pomoci předchozího režimu, který nemohl šlechtě přijít na jméno. V každé takovéhle časem a neúctou k předkům poznamenané stavbě se snažím najít něco, něco, co by připomnělo  alespoň náznakem ty zaniklé staré časy, tu jejich krásu, jedinečnost a um našich předků. V cebivském zámku jsem nenašel bohužel skoro nic, snad jen části parketových podlah. Stojí zde jako začarovaný kus naší historie a i ta starobylá kachlová kamna, která zde ještě v 80. letech kralovala, někdo rozebral a ukradl. Nicméně, zámek zřejmě nespadne, nestihne jej osud Ošelína a snad bude časem i přístupný širší veřejnosti. Na  návsi je k vidění i socha cebivské Panny Marie a také dole u rybníka sv. Jan Nepomucký.

Přesto všechno jsem byl zděšen. Před měsícem, když jsem připravoval tuhle reportáž, byl horní velký rybník plný vody a dokonce tam hnízdily labutě. Po měsíci sucha a horka je rybník skoro prázdný, vodní ptactvo se zoufale drží v louži pod hrází a čeká na spásonosný déšť.

Jan Picka

Foto autor